Seznam indikátorů

Výdaje na VaV zahrnují veškeré běžné (mzdové a ostatní neinvestiční náklady) a kapitálové (investiční) výdaje vynaložené v průběhu sledovaného roku na VaV činnost provedenou na území sledovaného státu, a to bez ohledu na zdroj nebo způsob jejich financování.^[1]

Na základě analýzy dat (viz Graf A01) lze konstatovat, že výdaje na VaV financované z podnikových zdrojů vykazují dlouhodobý nárůst, což je pozitivní. Nicméně problémem je, což mimo jiné také dlouhodobě kritizuje EK, že podnikové financování VaV zůstává zaměřeno na samotné podniky, tj., že většina firemních prostředků směřuje pouze do podpory VaV v podnikatelském sektoru, navíc do soukromých podniků pod zahraniční kontrolou.

Kontinuální růst v sledovaném období výdajů vykazuje podnikatelský sektor, jak bylo uvedeno výše, oproti tomu vládní sektor vykazuje jistou míru volatility. Určitý druh stagnace lze sledovat ve vysokoškolském sektoru, který je jen mírně nad průměrem sledovaného období. Zajímavý je meziroční nárůst (více jak trojnásobný), a také absolutní maximum za sledované období ve výdajích v soukromém neziskovém sektoru.

Nízká finanční podpora veřejného výzkumného prostředí ze strany firem, je jedním z negativních faktorů aplikovaného výzkumu v České republice.

^[1] Podrobněji viz kapitola č. 4 Frascati manuálu.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Analýza odkazuje na zprávy Invest Europe z června 2021. Za early-stage investice byly považovány "seed" a " start-up" investice (viz Dokumenty ke stažení).

V roce 2023 nebyla data aktualizována.  

Mezinárodní organizace jako je Evropská komise nebo OECD často ve svých statistických výstupech v oblasti měření inovačních aktivit a technologické vyspělosti jednotlivých ekonomik využívají klasifikaci zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti jeho jednotlivých odvětví. Podle této klasifikace se zpracovatelský průmysl dělí na odvětví s vysokou (high-tech), středně vysokou (medium high-tech), středně nízkou (medium low-tech) a nízkou (low-tech) technologickou náročností.

Definice a vymezení high-tech sektoru a Klasifikace zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti jsou uvedeny na odkaze: https://www.czso.cz/csu/czso/high_tech_sektor.

Přidaná hodnota jsou výkony včetně obchodní marže snížené o spotřebované nákupy a služby. Přidaná hodnota na zaměstnance (přepočtený počet) je vypočtena dělením přidané hodnoty průměrným evidenčním přepočteným počtem zaměstnanců. Pokud se v sektoru high-tech zaměříme na přidanou hodnotu na zaměstnance ve zpracovatelském průmyslu a ve službách, pak v roce 2020 jednoznačně nejvyšší přidanou hodnotu vykazují Audiovizuální činnosti (59+60) 3 824 tis. Kč, Informační činnosti (63) 1 894 tis. Kč, Činnosti v oblasti poskytování ICT služeb (61+62) 1 867 tis. Kč a Farmaceutický průmysl (21) 1 526 tis. Kč (viz Graf A03a).

Srovnáme-li přidanou hodnotu na zaměstnance v high-tech službách u ČR a u některých silných inovátorů EU^[1] (viz Graf A03b), pak platí, že Rakousko, Německo i Francie vykazují prakticky dvounásobnou hodnotu oproti ČR.

Inovační podnik je takový, který ve sledovaném období zavedl produktovou (výrobek nebo služba) či procesní (marketingová, organizační a interní procesní) inovaci.

Mezi inovační aktivity podniků se řadí také spolupráce s jinými podniky či organizacemi na vývoji inovací. Spolupráce podniků na inovačních činnostech je sledována podle typu spolupracujícího partnera a země, odkud tento partner pochází. Sledována je také schopnost podniků získávat veřejnou podporu na inovační činnosti. Kromě přímé veřejné podpory je možné pro podniky realizující výzkum a vývoj využívat i daňový odpočet výzkumu a vývoje.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny na odkaze zde.

Podíl inovujících podniků na celkovém počtu podniků v ČR od roku 2014 roste. Větší podíl podniků zavádělo procesní inovace (inovace vnitropodnikových procesů, marketingové a organizační inovace), nižší podíl podniků pak zaváděl inovované produkty a služby.

Počet inovačních podniků, které získaly přímou finanční podporu na vývoj inovací se dlouhodobě nemění. Mírný nárůst však zaznamenaly podniky s vládní podporou inovací. Mírně rostl počet (přibližně 3500 v roce 2020) podniků, které spolupracovaly na vývoji inovací s partnerem z ČR. Spolupráce na inovacích se zahraničním partnerem je z hlediska počtu podniků dlouhodobě konstantní a v celém sledovaném takovou to formu spolupráce realizovalo přibližně 1500 podnikatelských subjektů.

Dlouhodobě nejvyšší náklady na inovace v podnicích jsou náklady na pořízení strojů, zařízení a softwaru. Pozitivní je nárůst nákladů na vnitropodnikový výzkum a vývoj (téměř 70 mld. Kč). Dlouhodobě největší podíl na tržbách inovujících podniků mají nezměněné nebo málo modifikované výrobky či služby.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR.

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.  

Stejně jako existují na jedné straně statistické ukazatele měřící vstupy v oblasti vědy a techniky (finanční prostředky a lidské zdroje v oblasti výzkumu a vývoje), existují také ukazatele vlastní produkce nových znalostí ve formě výstupů použitelných v praktických aplikacích (patenty, užitné vzory).

Patentová statistika přináší nejen informace o výsledcích a úspěšnosti výzkumné, vývojové a inovační činnosti ve vybraných oblastech techniky, ale i o šíření vědeckých znalostí a o ekonomické atraktivitě sledovaného území. V České republice jsou údaje týkající se ochrany práv průmyslového vlastnictví shromažďovány Úřadem průmyslového vlastnictví ČR (dále jen ÚPV ČR), který zajišťuje patentovou ochranu na území České republiky.

Český statistický úřad publikuje ve spolupráci s ÚPV ČR podrobné patentové statistické údaje v různých tříděních, a to podle Patentového manuálu (OECD, Paříž 2009), s cílem zpřístupnit široké veřejnosti úroveň patentové aktivy subjektů působících na území České republiky, a to prostřednictvím statistických čísel.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

V publikovaném dashboardu A06 sledujeme vývoj počtu patentových přihlášek v Česku. Od roku 1995 bylo v ČR podáno téměř 19 tisíc patentových přihlášek, přičemž nejvíce jich bylo podáno v roce 2013 (983). Výrazně dominantní je počet podaných patentových přihlášek v Praze, který se na celkovém počtu podílí téměř z jedné třetiny. Největší podíl podaných patentových přihlášek mají domácí podniky, které pouze v roce 2013 předstihly veřejné vysoké školy. Z hlediska oblastí techniky pak dominuje obor ICT a z hlediska oborů mezinárodního patentového třídění je to doprava a skladování. Bližší podrobnosti je možné sledovat v přiloženém dashboardu.

Poskytování licencí je jedním z prostředků k získání finančních příjmů nebo jiné formy prospěchu z výsledků vynálezecké činnosti či předmětů průmyslového vlastnictví (patent, užitný vzor atd.).

Licenční smlouvou opravňuje poskytovatel (majitel práva daného průmyslového vlastnictví) nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv plynoucích z patentu, užitného nebo průmyslového vzoru nebo z ochranné známky, jež vlastní. Naopak nabyvatel se zavazuje poskytovateli k protiplnění v penězích nebo jiné majetkové hodnotě. Licencí se tedy poskytuje nabyvateli licence právo k výkonu průmyslových práv, tj. například vynález chráněný patentem vyrábět a obchodovat s vyrobenými výrobky. Toto právo, například patent, se tedy licencí neprodává, ale zůstává i nadále v majetku poskytovatele licence.

Podrobnosti k metodice sběru a zpracování dat jsou uvedeny zde.

V publikovaném dashboardu A07 sledujeme příjmy z poskytnutých licencí podle předmětu patentové licence, podle typu poskytovatele patentových licencí a podle zemí, kam byly tyto licence poskytnuty. Z grafu je patrné, že výrazně nejvyšší licenční příjmy má ČR ze Spojených států. Největší podíl na licenčních příjmech mají veřejné výzkumné instituce, příjmy ale mají klesající tendenci, mezi lety 2016 a 2019 klesly o třetinu. Co se týká příjmů z poskytnutých licencí podle předmětu, tak značně dominantní roli hrají základní farmaceutické výrobky a farmaceutické přípravky.

European Innovation Scoreboard (EIS) poskytuje srovnávací analýzu inovační výkonnosti v zemích EU, v dalších evropských zemích a u regionálních sousedů. Pomáhá zemím posoudit relativní silné a slabé stránky jejich národních inovačních systémů a identifikovat výzvy, které musí řešit.

Indikátor Firm investments monitoruje firemní investice, které zahrnují tři ukazatele investic do VaV i mimo VaV, a které firmy vynakládají za účelem vytváření inovací. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] podle žebříčku EIS 2023 (viz Dashboard A09) v oblasti firemních investic, pak platí, že se ČR mezi silnými inovátory EU ocitlo na výborném druhém stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, významně nad průměrem EU. Co se týká dlouhodobého vývoje tohoto ukazatele, je nutno upozornit, že k tomuto významnému posunu došlo až v roce 2023. V období let 2016-2022 bylo ČR v oblasti firemních investic významně pod průměrem EU. 

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Indikátor „Inovátoři“ zahrnuje dva ukazatele měřící podíl malých a středních podniků (MSP) – zavedení inovací na trh nebo v rámci svých organizací (produktové inovace) a dále zahrnuje inovace podnikových procesů, které kombinují inovace výrobních procesů, marketingu a organizačních procesů. MSP jsou definovány tak, že zahrnují všechny podniky s 10 až 249 zaměstnanci. Inovace produktů je klíčovou složkou inovací, protože mohou vytvářet nové ukazatele a zlepšovat konkurenceschopnost. Vyšší podíly produktových inovátorů odrážejí vyšší úroveň inovačních aktivit. Mnoho firem inovuje nikoli zlepšováním nových produktů, ale zlepšováním svých podnikových procesů. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny na odkaze zde. 

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] podle žebříčku EIS 2023 (viz Dashboard A10) v oblasti firemních inovací, pak platí, že se ČR mezi silnými inovátory EU ocitlo na výborném třetím stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, významně nad průměrem EU. Co se týká dlouhodobého vývoje tohoto ukazatele, je nutno upozornit, že k tomuto významnému posunu došlo až v roce 2023. V období let 2016-2022 se ČR v oblasti firemních investic pohybovalo v hodnotách blízkých průměru EU. 

^[1] Plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Duševní aktiva zachycují různé formy práv k duševnímu vlastnictví (IPR) generovaných inovačním procesem, včetně patentových přihlášek PCT, přihlášek ochranných známek a průmyslových vzorů. Schopnost firem vyvíjet nové produkty určí jejich konkurenční výhodu. Jedním z měřítek míry inovace nových produktů je počet patentů – ukazatel monitoruje počet PCT patentových přihlášek. Důležitým inovačním ukazatelem jsou ochranné známky, zejména pro sektor služeb. Ochranná známka Společenství poskytuje svému majiteli jednotné právo platné ve všech členských státech EU prostřednictvím jednotného postupu, který zjednodušuje politiku ochranných známek na evropské úrovni. Plní tři základní funkce ochranné známky: identifikuje původ zboží a služeb, zaručuje stálou kvalitu produktu vůči spotřebiteli a je jistou formou komunikace, základem pro propagaci a reklamu. Průmyslovým vzorem může být jakýkoli průmyslový nebo řemeslný předmět včetně obalů, grafických symbolů a typografických typů písma, ale s výjimkou počítačových programů. Zahrnuje také produkty, které se skládají z více součástí, které lze rozebrat a znovu složit. Ochrana průmyslového vzoru je přímo vymahatelná v každém členském státě EU a poskytuje možnost jak nezapsaného, tak zapsaného práva k průmyslovému vzoru pro jednu oblast zahrnující všechny členské státy EU. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde. 

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] podle žebříčku EIS 2023 (viz Dashboard A11) v oblasti duševního vlastnictví, pak platí, že se ČR mezi silnými inovátory EU ocitá na předposledním stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, významně pod průměrem EU (cca 60 %). Za velmi závažnou okolnost lze pak považovat, že se na této úrovni pohybuje od roku 2016 a že se tedy jedná o dlouhodobý negativní trend. 

Indikátor monitoruje tři základní oblasti: vývoz zboží se středně vysokou a vysokou technologickou náročností, vývoz služeb náročných na znalosti a prodej inovativních produktů. Inovace v podnicích má hluboký dopad na zaměstnatelnost pracovníků, ale jejich účinek ve firmách orientovaných na inovace produktů a procesů se v jednotlivých zemích liší. Inovace firem se ukazují jako zvláště důležité v době ekonomické recese. Přestože vysoce kvalifikovaní zaměstnanci jsou obecně recesí postiženi méně než zaměstnanci s nízkou kvalifikací, výrazný pozitivní efekt je pozorován i u nízko kvalifikovaných zaměstnanců v inovativních firmách. Vývoz technologicky náročného zboží a vývoz znalostně náročných služeb odráží schopnost ekonomiky, zejména vyplývající z inovací, vyvážet zboží a služby s vysokou úrovní přidané hodnoty a úspěšně se zapojit do globálních hodnotových řetězců náročných na znalosti. Prodej inovativních produktů sleduje obrat nových nebo výrazně vylepšených produktů a zahrnuje jak produkty, které jsou nové pro podnik tak produkty, které jsou nové na trhu. Indikátor tak zachycuje jak tvorbu nejmodernějších technologií (new-to-market products), tak difuzi těchto technologií (new-to-enterprise products). Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] podle žebříčku EIS 2023 (viz Dashboard A12) v oblasti produktů a služeb s přidanou hodnotou, pak platí, že se ČR ocitá mezi silnými inovátory EU uprostřed pomyslného hodnotového žebříčku EU. Za pozitivní lze považovat, že tento trend je dlouhodobý, ČR se u tohoto ukazatele pohybuje stabilně v hodnotách blízkých průměru EU.

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Celkové výdaje na VaV v daném státě jsou statisticky sledovány pomocí ukazatele tzv. hrubých domácích vnitřních výdajů na VaV (GERD). Tento ukazatel zahrnuje veškeré neinvestiční a investiční výdaje vynaložené ve sledovaném roce na VaV prováděný na území daného státu, a to bez ohledu na zdroj a způsob jejich financování.

Výdaje na VaV se pro mezinárodní srovnání nejčastěji poměřují k HDP. Tento poměrový ukazatel se nazývá Intenzita VaV a patří do skupiny základních strukturálních ukazatelů v jednotlivých zemích EU. Kromě celkových výdajů na VaV se ve vztahu k HDP publikují i údaje za výdaje na VaV v jednotlivých sektorech provádění nebo za jednotlivé zdroje (sektory) financování VaV činnosti.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny na odkaze zde.

Výdaje na VaV v Česku dosáhly v roce 2022 rekordních 133,3 miliard koruna meziročně došlo k devítiprocentnímu nárůstu. Ve vztahu k HDP však došlo k drobnému poklesu, což značí, že HDP rostl v roce 2022 o něco rychlejším tempem než výdaje na VaV. Většina státních prostředků směřovala do výzkumu prováděného ve veřejném sektoru. Nejvíce prostředků na VaV vynakládají podniky. V roce 2022 bylo v podnicích na jejich výzkumnou a vývojovou činnost vynaloženo celkem 85,6 mld. Kč. Financování vládního a vysokoškolského výzkumu dlouhodobě dosahuje podobných hodnot (přibližně 21 mld., resp. 26 mld. Kč v roce 2022). Ve vládním sektoru dlouhodobě dominuje financování výzkumných aktivit realizovaných ústavy Akademie věd ČR. Přes 90 % veřejných výdajů na vysokoškolský výzkum je dlouhodobě realizováno na veřejných vysokých školách (viz Dashboard D1).

Při sledování vládních výdajů na VaV na HDP (intenzita VaV) se Česko dlouhodobě drží na čelních pozicích EU. V roce 2022 bylo spolu s Řeckem třetí s 0,31 % HDP, první s 0,37 % HDP bylo Německo. Více než 0,3 % HDP udává ještě Slovinsko. Průměr EU byl v roce 2020 0,24 % HDP (viz Dashboard D2, Graf G1). V ukazateli výdajů na VaV ve vysokoškolském sektoru ve vztahu k HDP nedosahuje Česko s 0,38 % HDP průměru EU (0,48 %). V tomto ukazateli si nejlépe stojí Dánsko, které jako jediné vynakládá v tomto sektoru na VaV dlouhodobě více než 1 % HDP. Za Dánskem jsou na dalších místech Švédsko, Rakousko (viz Dashboard D2, Graf G2).

Výzkum a vývoj, jako součást vědy a technologií, představuje klíčový hybný prvek zvyšování produktivity, ekonomického růstu, zaměstnanosti, udržitelného rozvoje a sociální soudržnosti.

Mezi základní charakteristiky sledované v oblasti statistiky celkových výdajů na VaV, ale i výdajů uskutečněných v jednotlivých sektorech a pracovištích VaV, patří původ finančních zdrojů určených na provádění VaV.

V případě vládního a vysokoškolského sektoru zahrnují podnikové (soukromé) zdroje příjmy získané od tuzemských a zahraničních podnikatelských subjektů vzešlé z transferu znalostí, z pronájmů majetku a z darů použitých ve sledovaném roce na prováděný VaV.

Podrobnosti k metodice sběru a zpracování dat jsou uvedeny zde.

V publikovaném dashboardu B02 sledujeme na Grafu B02_01 vývoj výdajů na VaV z domácích podnikatelských zdrojů v Česku z pohledu poměru mezi vládním a vysokoškolským sektorem.

Graf B02_02 zobrazuje mezinárodní srovnání výdajů na VaV ve vládním a podnikatelském sektoru financované z tuzemských podnikatelských zdrojů. Česko od roku 2010 z tohoto hlediska zažívá výrazně stoupající tendenci, ovšem v mezinárodním srovnání se pohybuje kolem průměrných hodnot.

Srovnání výdajů na VaV provedený ve vládním a vysokoškolském sektoru, který je financován z podnikatelských zdrojů vztažených k HDP v České republice a u silných inovátorů EU(viz Graf B02_03) ukazuje, že podpora veřejného výzkumu ze strany českých podniků je sice výrazně nižší než podpora ze strany podniků německých, nicméně je dlouhodobě srovnatelná s podporou, kterou veřejnému VaV poskytují podniky francouzské a rakouské.

Strukturu návrhu rozdělení výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace stanovuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace a rozesílá ji správcům rozpočtových kapitol, kteří zpracují návrh výdajů na výzkum, vývoj a inovace svých kapitol tak, aby přednostně zajistili plnění projektů zahájených v předchozích letech a dalších závazků.

Návrhy předkládají správci rozpočtových kapitol Radě pro výzkum, vývoj a inovace, která je s nimi v dohodovacím řízení projedná.

Výsledný návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace, jejich rozdělení a střednědobý výhled podpory výzkumu, vývoje a inovací předkládá vládě Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Po projednání ve vládě ho Ministerstvo financí zapracuje v souladu s rozpočtovými pravidly do návrhu zákona o státním rozpočtu.

Podrobnosti k metodice sběru a zpracování dat jsou uvedeny zde.

V publikovaném dashboardu B03 je zobrazena časová řada, která ukazuje výdaje na VaVaI dle jednotlivých rozpočtových kapitol, typu výdajů a typu zdrojů.

Z grafu vyplývá, že nejvyšší institucionální výdaje státního rozpočtu na VaVaI jsou dlouhodobě vydávány na MŠMT (v roce 2021 to bylo cca 10 mld. Kč). Další v pořadí je Akademie věd ČR (v roce 2021 to bylo cca 6,95 mld. Kč). Ostatní instituce následují se značným odstupem (v roce 2021 to bylo cca 720 mil. a méně Kč).

Pokud se zaměříme na účelové výdaje, na špici se dlouhodobě střídavě pohybují TA ČR, GA ČR a MŠMT (v roce 2021 to bylo cca 5,28 mld. Kč, 4,39 mld. Kč a 4,34 mld. Kč).

Z pohledu zahraničních zdrojů je pro ČR významná podpora VaVaI pro MŠMT a MPO (v roce 2021 to bylo cca 5,2 mld. Kč a 2,89 mld. Kč).

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Údaj je stanoven z Web of Science InCites pro publikace typu 'article', 'review', 'letter','proceedings paper'. Vzhledem k tomu, že v uvedené databázi došlo k aktualizaci údajů, byly s jejich využitím zpětně vypočteny i hodnoty indikátoru v předcházejících letech.

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Údaj je stanoven z Web of Science InCites pro publikace typu 'article', 'review', 'letter','proceedings paper'. Vzhledem k tomu, že v uvedené databázi došlo k aktualizaci údajů, byly s jejich využitím zpětně vypočteny i hodnoty indikátoru v předcházejících letech.

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Údaj je stanoven z Web of Science InCites pro publikace typu 'article', 'review', 'letter','proceedings paper'. Vzhledem k tomu, že v uvedené databázi došlo k aktualizaci údajů, byly s jejich využitím zpětně vypočteny i hodnoty indikátoru v předcházejících letech.

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Hodnota v roce 2021 byla stanovena jako počet ERC grantů získaný v dosavadním průběhu H2020 z údajů v databázi eCORDA z května 2021. Hodnota indikátoru s časem narůstá, neboť narůstá i celkový počet projektů řešených v programů H2020. Hodnota by proto měla být porovnávána se součtem za všechny členské státy EU (hodnota indikátoru pro EU-28 v září 2020 činila 6,37).

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Hodnota v roce 2021 byla stanovena jako počet účastí v dosavadním průběhu H2020 z údajů v databázi eCORDA z května 2021. Do výpočtu byly zahrnuty běžící a ukončené projekty (tj. byly vyloučeny projekty v přípravě a zastavené projekty). V údajích nejsou zahrnuti účastníci, kteří se projektů účastnili jako třetí strany. Hodnota indikátoru s časem narůstá, neboť narůstá i celkový počet projektů řešených v programů H2020. Hodnota by proto měla být porovnávána se součtem za všechny členské státy EU (hodnota indikátoru pro EU-28 v květnu 2021 činila 61,2).

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Indikátor atraktivity výzkumného systému zahrnuje tři ukazatele a měří mezinárodní konkurenceschopnost vědeckých a výzkumných systémů.  Měřené ukazatele jsou následující:

1. Mezinárodní vědecké publikace na milion obyvatel: ukazatel zaměřený na zjišťování vědecké produktivity a atraktivity v daných systémech prostřednictvím schopnosti tvorby mezinárodních vědeckých publikací.
2. Vědecké publikace mezi globálně 10 % nejcitovanějšími publikacemi: ukazatel je měřítkem efektivity výzkumného systému, protože se předpokládá, že vysoce citované publikace jsou více kvalitní.
3. Podíl zahraničních studentů doktorského studia na všech studentech doktorského studia: podíl zahraničních studentů odráží mobilitu studentů jako zdroje šíření znalostí, přilákání vysoce kvalifikovaných zahraničních doktorandů zajistí kontinuální přísun výzkumných pracovníků.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] podle žebříčku EIS 2023 (viz Dashboard B09) v oblasti atraktivity výzkumného systému, pak platí, že se ČR mezi silnými inovátory EU ocitá na posledním stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, pod průměrem EU. Za mírně pozitivní trend lze pak považovat skutečnost, že se od roku 2016 hodnota tohoto ukazatele pro ČR postupně přibližuje průměru EU (od cca 60 % do cca 80 %). Nicméně je nutno také upozornit na skutečnost, že všichni silní inovátoři EU se v roce 2023 nacházejí nad průměrem EU. 

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Indikátor monitoruje finanční podporu výzkumu a vývoje (VaV) v oblasti výdajů na VaV ve veřejném sektoru, výdajů na rizikový kapitál a vládní výdaje na podporu podnikatelského výzkumu a vývoje. Zahrnuje všechny výdaje na VaV ve vládním sektoru (GOVERD) a v sektoru vysokého školství (HERD). Dále je zahrnut soukromý kapitál získaný pro investice do společností a přímé vládní financování a vládní daňová podpora pro podnikový VaV. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] podle žebříčku EIS 2023 (viz Dashboard B10) v oblasti finanční podpory VaV, pak platí, že se ČR ocitlo v průměru mezi silnými inovátory EU, mírně pod průměrem EU. Co se týká vývoje tohoto ukazatele, je nutno upozornit, že se dlouhodobě pohybuje v rozmezí cca 70-80 % průměru EU. Výjimkou bylo období dvou let 2018-2019, kdy tato hodnota klesla na úroveň cca 60 % průměru EU.

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

V rámci EIS jsou sledovány různé aspekty inovačních aktivit v podnikatelském sektoru. Jednou ze sledovaných dimenzí jsou Vazby (Linkages). Tato dimenze zahrnuje tři základní ukazatele:

1. Spolupráce mezi inovujícími podniky: ukazatel měří míru zapojení malých a středních podniků do inovační spolupráce a tok znalostí mezi veřejnými výzkumnými institucemi a podniky a mezi inovačními podniky navzájem; předpokladem je, že komplexní inovace, vyžaduje schopnosti využívat různé zdroje informací a znalostí a kapacit.
2. Spolupráce v oblasti výzkumu mezi soukromým a veřejným sektorem: tento ukazatel sleduje vazby mezi veřejným a soukromým sektorem v oblasti aktivního výzkumu, jejichž výsledkem jsou akademické publikace.
3. Mobilita pracovníků v oblasti vědy a techniky: ukazatel sleduje mobilitu pracovníků HRST mezi jednotlivými pracovními místy v průběhu roku, mobilita kvalifikovaných pracovníků ovlivňuje míru znalostí, které jsou jednou z klíčových hnacích sil inovací.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] podle žebříčku EIS 2023 (viz Dashboard B11) v oblasti inovativní spolupráce a mobility pracovníků ve výzkumu, pak platí, že se ČR mezi silnými inovátory EU ocitá na posledním stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, pod průměrem EU. Za mírně pozitivní trend lze pak považovat skutečnost, že se od roku 2016 hodnota tohoto ukazatele pro ČR postupně přibližuje průměru EU (s výjimkou období dvou let 2021-2022, kdy hodnota ČR poklesla na cca 80 % průměru EU). Nicméně je nutno také upozornit na skutečnost, že všichni silní inovátoři EU se v roce 2023 nacházejí nad průměrem EU. 

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Základem pro rozvoj vědy a techniky je mimo jiné dostatečný počet studentů a absolventů přírodovědných a technických oborů na vysokých školách. Statistické údaje o nich vycházejí z mezinárodní klasifikace vzdělání ISCED 2013 (https://www.czso.cz/csu/czso/klasifikace-oboru-vzdelani-cz-isced-f-2013), kde jsou zahrnuti pod kódem 05 Přírodní vědy, matematika a statistika a 07 Technika, výroba a stavebnictví. Statistika studentů a absolventů přírodovědných a technických oborů čerpá primárně ze Sdružených informací matrik studentů (https://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/sims-sdruzene-informace-matrik-studentu-1).

Data za vysokoškolské studenty a absolventy zahrnují bakalářský, navazující magisterský, magisterský a doktorský vzdělávací program. Počty studentů a absolventů jsou uvedeny ve fyzických osobách, tj. každý student je v konkrétním údaji zahrnut jen jednou, včetně studentů, kteří současně studují ve více studijních programech. Data jsou za veřejné a soukromé vysoké školy.

Celkový počet studentů v ČR vykazuje mezi roky 2018 a 2022 mírný nárůst (cca 2 %), přičemž výrazně vyšší je nárůst počtu studentů z ciziny (cca 18 %). Z hlediska oborů rostl počet českých i zahraničních studentů v oborech ICT a Přírodní vědy, matematika a statistika na veřejných i soukromých vysokých školách. Negativní trend je naopak patrný při sledování počtu českých i zahraničních studentů na veřejných i soukromých vysokých školách v oborech Technika, výroba a stavebnictví (viz Dashboard D1, Graf G1 až G4).

Celkový počet absolventů v ČR v oborech Technika, výroba a stavebnictví vykazuje mezi roky 2018 a 2022 poměrně významný pokles (cca 30 %). Počet absolventů oborů zaměřených na ICT vykazuje stagnaci. Obdobně je tomu u počtu absolventů cizinců na českých vysokých školách (viz Dashboard D1, Graf G5 až G8).

Podle definice OECD jsou zaměstnanci ve výzkumu a vývoji (zaměstnanci VaV) míněni výzkumní pracovníci, kteří provádějí přímo výzkum a vývoj, a dále pomocní, techničtí, administrativní a jiní pracovníci pracující na pracovištích výzkumu a vývoje v jednotlivých zpravodajských jednotkách. Mezi zaměstnance VaV patří i ti zaměstnanci, kteří obstarávají přímé služby k výzkumným a vývojovým činnostem, jako např. manažeři VaV, administrativní úředníci, sekretářky apod. Osoby zaměstnané ve VaV se sledují ve fyzických osobách na konci sledovaného období (ukazatel HC) a jako přepočtené osoby na plný roční úvazek věnovaný plně výzkumné a vývojové činnosti (ukazatel FTE). Dále se sledují podle sektorů provádění – podnikatelský, vládní, vysokoškolský a soukromý neziskový sektor. Podrobnosti k metodice sběru a zpracování dat jsou uvedeny zde.

V publikovaném Dashboardu D1 (viz Graf G1) sledujeme vývoj VaV zaměstnanců v České republice, a to v období let 2016-2022. Za pozitivní lze považovat skutečnost, že počet zaměstnanců VaV (ukazatel HC i FCE) v ČR rovnoměrně narůstá, přičemž mezi hraničními roky 2016 a 2022 dochází k nárůstu FCE o cca 30 procentních bodů. Co se týká rozložení zaměstnanců VaV v jednotlivých sektorech, zdaleka nejvíce (dle FTE) je jich v podnikatelském sektoru (v roce 2022 cca 51 tis. FTE), nejméně pak v sektoru vládním (v roce 2022 cca 14 tis. FTE). Mezi měřením v roce 2016 a roce 2022 došlo v podnikatelském sektoru k navýšení o cca 38 procentních bodů, ve vysokoškolském sektoru o cca 62 procentních bodů a ve vládním sektoru o cca 8 procentních bodů.

Provedeme-li srovnání počtu VaV zaměstnanců v ČR a u silných inovátorů EU^[1] dle průměru FTE na 1000 obyvatel za sledované období 2016-2022, pak platí, že nejlépe je na tom Rakousko (hodnota 9,28), nejhůře pak Kypr (hodnota 2,19). Česká republika se s hodnotou 7,32 nachází v průměru mezi silnými inovátory, poměrně významně nad průměrem EU27.

^[1] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Statistika ICT odborníků^[1] sleduje počty, složení a příjmy osob, které se profesně věnují informačním a komunikačním technologiím.  Na rozdíl od řady dalších profesí je pro ICT odborníky specifické především to, že jsou rozptýleni napříč hospodářskými odvětvími.

Nejvyšší podíl na počtu zaměstnaných v ČR vykazují Analytici a vývojáři softwaru a počítačových aplikací, kteří vykazují také dlouhodobě stabilní nárůst podílu. Významné zastoupení mají také Technici provozu a uživatelské podpory ICT a Specialisté v oblasti databází a počítačových sítí. Co se týká regionálního rozložení, ICT odborníci jsou nejvíce zastoupeni v Praze, kterou poměrně s velkým odstupem následuje Jihomoravský kraj a Středočeský kraj (viz Dashboard D1).

Statistika specialistů v oblasti vědy a techniky zjišťuje počty, složení a příjmy osob, které se profesně zabývají některou z daných oblastí. Zkoumaní specialisté jsou značně heterogenní skupinou zahrnující široké spektrum profesí a zaměření.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Od roku 2012 je možné sledovat růst počtu specialistů v oblasti vědy a techniky u většiny sledovaných ukazatelů. Nejvýraznější dominanci je možné sledovat z hlediska:

• oborů u specialistů v oblasti výroby a stavebnictví
• kraje bydliště v Praze a s výraznějším odstupem v Jihomoravském kraji
• ekonomické činnosti zaměstnavatelů v oborech průmysl a stavebnictví a také v profesních, vědeckých a technických činnostech
• nejvyššího dosaženého vzdělání u doktorského a magisterského stupně vzdělání
• pohlaví u mužské populace
• věku u mladších skupin obyvatelstva, tj. do 44 let věku

Bližší podrobnosti je možné sledovat v přiloženém Grafu C04.

Po úspěšném ukončení magisterského či navazujícího magisterského programu mohou studenti dále pokračovat ve studiu doktorského programu (obvykle tří až čtyřletého), které je již více zaměřené na vědeckou činnost a po jehož dokončení získávají studenti titul Ph.D. či Th.D. Tento indikátor je věnován zastoupení zahraničních studentů doktorských studií na všech doktorandech.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

V ČR studuje v posledních třech letech více než 20 tisíc studentů doktorského studia. Dominantně jsou zastoupeny technické obory a studia přírodních věd. Zajímavé ovšem je, že počet doktorandů technických oborů již dlouhodobě setrvale klesá. Zahraničních doktorandů studuje v ČR v posledních 3 letech přes 5 tisíc. Z hlediska vývoje jejich počtu je patrný jejich kontinuální růst. Kontinuální je také růst podílu zahraničních doktorandů.

Bližší podrobnosti je možné sledovat v přiloženém dashboardu.

Statistika technologicky vyspělého průmyslu a služeb náročných na znalosti (někdy označovaná jednoduše jako „statistika vyspělých technologií“) zahrnuje údaje o hospodářství, zaměstnanosti a vědě, technologii a inovacích (science, technology and innovation – STI), které popisují zpracovatelský průmysl a odvětví služeb nebo obchodované produkty v členění podle technologické náročnosti. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li zaměstnanost ve znalostně inteznivních činnostech v ČR a u silných inovátorů EU^[1] (viz Graf C06), pak platí, že Česká republika se dlouhodobě nachází na posledním místě. Nejlépe jsou na tom Lucembursko, Irsko a Francie.

Ukazatel měří podíl výzkumníků a pracovníků ve výzkumu a vývoji (výzkumníci a pracovníci VaV) v členění podle následujících institucionálních sektorů: podnikatelský sektor (business enterprise – BES), vládní sektor (government – GOV), vysokoškolský sektor (higher education – HES), sektor soukromých neziskových organizací (private non-profit – PNP). Údaje jsou uvedeny v ekvivalentech přepočteného plného úvazku (FTE) jako podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva („pracovní síla“).^[1]

Pokud se zaměříme na vývoj podílu výzkumníků a pracovníků VaV v podnikatelském sektoru na celkové zaměstnanosti přepočtené na plné pracovní úvazky (FTE) v ČR (viz Dashboard D1, Graf 1), pak platí, že tento podíl v období od roku 2015 do roku 2022 neustále narůstá. 

Srovnáme-li podíl výzkumníků a pracovníků VaV v podnikatelském sektoru v ČR a u silných inovátorů EU^[2], pak platí, že Česká republika se v roce 2022 nacházela v jejich průměru, mírně nad průměrem států EU.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR.

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR. 

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR.

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Indikátor monitoruje absolventy doktorského studia v přírodovědných, technických, inženýrských a matematických oborech (STEM), lidi ve věku 25-34 let s ukončeným vysokoškolským vzděláním a populaci ve věku 25-64 let zapojenou do aktivit celoživotního vzdělávání. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] podle žebříčku EIS 2023 (viz Dashboard C11) v oblasti pracovníků pro výzkum, pak platí, že se ČR mezi silnými inovátory EU ocitá na posledním stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, pod průměrem EU (dosahuje cca 80 %). Je nutno také upozornit na skutečnost, že všichni silní inovátoři EU se v roce 2023 nacházejí nad průměrem EU.  

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Indikátor monitoruje zaměstnanost v činnostech náročných na znalosti v podnikatelských odvětvích a zaměstnanost v inovativních podnicích. Činnosti náročné na znalosti poskytují služby přímo spotřebitelům, jako jsou telekomunikace, a poskytují vstupy pro inovativní činnosti jiných firem ve všech odvětvích hospodářství. Inovace v podnicích má hluboký dopad na zaměstnatelnost pracovníků, ukazují se jako zvláště důležité v době ekonomické recese. Přestože vysoce kvalifikovaní zaměstnanci jsou recesí postiženi méně než zaměstnanci s nízkou kvalifikací, je pozorován výrazný pozitivní efekt i u nízkokvalifikovaných zaměstnanců v inovativních firmách. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] podle žebříčku EIS 2023 (viz Dashboard C12) v oblasti zaměstnanosti v činnostech náročných na znalosti a v inovativních podnicích, pak platí, že se ČR mezi silnými inovátory EU ocitá na posledním stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, mírně nad průměrem EU. Za pozitivní lze považovat významnější nárůst ukazatele pro ČR v roce 2023 (o cca 20 %). Nicméně je také nutno upozornit na skutečnost, že všichni silní inovátoři EU se v roce 2023 nacházejí nad průměrem EU. 

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Již od roku 2003 má připojení k celosvětové síti více než 90 % firem s deseti a více zaměstnanci. V roce 2021 mělo přístup k internetu 96 % podniků. Zásadním se nestává to, zda je firma k internetu vůbec připojena, ale spíše prostřednictvím jaké technologie je připojena a jakou rychlostí.

Stabilně vysoký podíl podniků používá v Česku i nadále pevný přístup k internetu. Může jít např. o připojení prostřednictvím DSL technologie, optických vláken, datového okruhu od telekomunikačních operátorů, o pevné externí bezdrátové připojení či připojení prostřednictvím kabelové televize. V roce 2021 používalo některou z technologií pevného připojení k internetu 92 % podniků s deseti a více zaměstnanci.

Podrobnosti k metodice sběru a zpracování dat ČSÚ jsou uvedeny zde.

V publikovaném Dashboardu D1 sledujeme firmy používající pevné bezdrátové připojení k internetu v letech 2018 – 2021. Hodnoty v grafech ukazují podíl na celkovém počtu firem v dané velikosti a odvětvové skupině v procentech. U všech velikostních kategorií firem pozorujeme nejvyšší hodnoty v roce 2021, z čehož lze usuzovat postupné zvyšování podílu firem, které využívají pevné připojení k internetu (viz graf D01). Nejvyšší podíl firem aktivních pevných přípojek k internetu mají firmy nad 250 zaměstnanců (viz graf D01_Aktivní pevné přípojky k internetu v roce 2021). Níže v dashboardu můžeme sledovat podíl firem na celkovém počtu firem podle dané velikostní kategorie v odvětvových skupinách.

The Digital Economy and Society Index (DESI)

Od roku 2014 sleduje Evropská komise digitální pokrok členských států EU prostřednictvím indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI)^[2]. V souladu s politickým programem digitální dekády 2030 je od roku 2023 je index DESI začleněn do zprávy o stavu digitální dekády a používá se ke sledování pokroku při plnění digitálních cílů EU.

Provedeme-li srovnání vybraných ukazatelů DESI (s vazbou na RIS3 strategii) u ČR a u silných inovátorů EU^[2] (viz Dashboard D2), pak platí, že pevné širokopásmové připojení alespoň 100 Mbps má v ČR zajištěno 31,03 % domácností. Tato hodnota je hluboce pod průměrem EU (55,08 % domácností) a mezi silnými inovátory EU se ČR v tomto ukazateli nachází na předposledním místě. Pokud se zaměříme na celkové pokrytí 5G sítí, dosahuje v ČR hodnoty 82,6 % obydlených oblastí, což sice odpovídá průměru států EU (81,19 %), nicméně na pomyslném srovnávacím žebříčku mezi silnými inovátory EU se ČR nachází na posledním místě. Pozitivní je, že mezi rokem 2022 a 2023 došlo u tohoto ukazatele v ČR k razantnímu nárůstu (o 33,21 % bodů). 

^[1] Odkaz: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/desi

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

V souvislosti s rozšiřováním nových či vylepšením stávajících technologií používaných pro přístup k internetu, roste i smluvně stanovená rychlost stahování dat u pevného internetového připojení používaného v podnicích. Je udávaná v megabitech za sekundu (Mbit/s) a v dalším textu je zjednodušeně nazývána rychlostí internetového připojení. V evropském žebříčku podniků s připojením k internetu rychlostí 100 Mbit/s a vyšší, se firmy v Česku v roce 2021 umístily hluboko pod průměrem EU27. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Na základě zpracování dat (viz Dashboard D1) lze konstatovat, že připojování firem k internetu v ČR prudce narůstá. Logicky se to týká zejména firem, jejichž činnost je zaměřena na skupinu Informační a komunikační činnosti – J (58–63). Podniky zaměřené na Zpracovatelský průmysl C (10-33) se v tomto ukazateli nacházejí pod průměrem, nicméně za pozitivní lze považovat skutečnost, že i u těchto podniků dochází k nárůstu, a to u obou rychlostí připojení (30 Mbit/s i 100 Mbit/s). Přelomovým se zdá být zejména období mezi roky 2019 a 2020, kdy došlo ke skokovému navýšení na cca dvojnásobnou hodnotu (viz Dashboard D1, Grafy G3 a G4). Pravděpodobnou příčinou tohoto jevu je vliv nastupující pandemie Covidu 19.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR.

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR.

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR. 

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Průmyslový robot je stroj využívaný při činnostech spojených s výrobou různých produktů. Je programovatelný, pohybuje se v prostoru a pomocí chapadel, nástrojů a senzorů může vykonávat velké množství různých pracovních úkonů. Zabezpečuje zejména manipulační operace v průmyslové výrobě, využíván je i pro technologické operace. Používají se nejčastěji k manipulaci, svařování, lakování, lisování nebo řezání. Šetření je prováděno na výběrovém vzorku cca 8 tisíc podniků s 10 a více zaměstnanci ve vybraných odvětvích. Výsledky jsou pak dopočítány na celkovou populaci sledovaných podniků, zhruba 40 tisíc podniků s 10 a více zaměstnanci. Zjištěná data jsou k dispozici v třídění podle převažující ekonomické činnosti (odvětví dle klasifikace CZ-NACE), velikosti sledovaných podniků a jejich vzájemné kombinaci.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Na základě analýzy dat (viz Graf D06a) lze konstatovat, že robotizace podniků mezi roky 2018 a 2020 nejvíce pokročila v automobilovém a chemickém a farmaceutickém průmyslu, a to zejména u velkých podniků (250 a více zaměstnanců). Mezi roky 2020 a 2022 mírně pokročila robotizace ve stavebnictví, chemickém a potravinářském průmyslu, oproti předchozím létům výrazně poklesla v odvětví automobilového průmyslu (kde je zahrnuta jak výroba automobilů, tak ostatních dopravních prostředků). Významný nárůst se týkal výhradně velkých podniků. 

Technologie 3D tisku je již v současnosti pevnou součástí průmyslové výroby. 3D tisk slouží jak k vytváření zkušebních modelů a prototypů, tak k výrobě plně funkčních dílů a různých náhradních komponent pro výrobní technologie. 3D tisk se primárně využívá v technologicky nejvyspělejších odvětvích – automobilovém, leteckém či kosmickém průmyslu nebo v lékařství.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

3D tisk využívalo v roce 2019 přes 6 % všech podniků v ČR. Dominantní využití této technologie je především u velkých subjektů s více než 250 zaměstnanci. T této kategorii využívá 3D více čtvrtina firem. Z hlediska odvětví se 3D výrobky tisknou a využívají především ve zpracovatelském průmyslu – z něj nejvíce v odvětví Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení (34 %), dále v ostatním zpracovatelském průmyslu (31%) a v automobilovém průmyslu (28 %).

Jedním z novějších projevů digitalizace v podnikatelském sektoru je využívání služeb placeného cloud computingu (viz Dashboard D06c), kdy firmy platí jen za poskytovaný úložný prostor, služby nebo programy dostupné z internetu prostřednictvím vzdáleného přístupu např. pomocí webového prohlížeče. Nejčastěji využívanou cloudovou službou jsou e-mail a internetová úložiště k ukládání souborů a jiných firemních dat. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Služby placeného cloud computingu využívala prostřednictvím internetu v České republice v roce 2020 více než čtvrtina (29 %) firem. Cloud computing využívají dvakrát častěji velké subjekty než malé a z hlediska odvětví to jsou výrazně nejčastěji firmy působící v oblasti IT (56 %). Nejčastěji využívanou službou je v Česku placený cloudový e-mail, v roce 2020 jej využívalo 23 % firem. Druhým nejčastěji nakupovaným typem služby jsou internetová úložiště k ukládání souborů a jiných firemních dat, jež využívá pětina subjektů (19 %). Na třetím místě bylo v roce 2020 využívání kancelářského softwaru ve formě cloud computingu. Relativně málo jsou prostřednictvím cloudu využívány CRM aplikace pomáhající analyzovat informace o zákaznících, v roce 2020 je používalo 8 % firem. Zhruba desetina firem v roce 2020 platila za virtuální server či výpočetní výkon pro provoz vlastních firemních aplikací.

The Digital Economy and Society Index (DESI)

Od roku 2014 sleduje Evropská komise digitální pokrok členských států EU prostřednictvím indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI)^[1]. V souladu s politickým programem digitální dekády 2030 je od roku 2023 je index DESI začleněn do zprávy o stavu digitální dekády a používá se ke sledování pokroku při plnění digitálních cílů EU.

Provedeme-li srovnání vybraných ukazatelů DESI (s vazbou na RIS3 strategii) u ČR a u silných inovátorů EU^[2], pak platí, že cloud computing využívá v ČR alespoň 40 % podniků. Tato hodnota je mírně nad průměrem EU (34 % podniků), na pomyslném srovnávacím žebříčku mezi silnými inovátory EU se ČR nachází na dobrém třetím místě.

^[1] Odkaz: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/desi

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Podniky a další instituce vnímají zásadní roli velkých dat a jejich analýzy pro jejich obchodní aktivity a strategické plánování. Může jít např. o identifikaci faktorů, které ovlivňují rozhodnutí zákazníků o nákupu. Informace získané analýzou Big Data tak mohou firmám pomoci zlepšit jejich fungování, zajistit lepší konkurenceschopnost a růst jejich výnosů. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Analýze Big Data, tedy dat obrovského obsahu vznikajících prakticky nepřetržitě z nejrůznějších elektronických činností nebo záznamů, se v roce 2019 věnovala necelá desetina firem v ČR. Big Data analyzují především velké podniky s více než 250 zaměstnanci (25 %). Z hlediska odvětví nejvíce Big Data analyzují firmy působící v oblasti ICT, zejména pak odvětví tvorby programů a vysílání (přenos dat, která jsou součástí rozhlasového a televizního vysílání, zpravodajství apod.) a reklamy a průzkumu trhu, nebo firmy z odvětví doprava a skladování, nejčastěji vyzvedávání, doprava a doručování zásilek. V případě zpracovatelského průmyslu je analýza velkých dat často využívána firmami působícími v chemickém a farmaceutickém a automobilovém průmyslu a ve výrobě ostatních dopravních prostředků (viz Dashboard D1).

The Digital Economy and Society Index (DESI)

Od roku 2014 sleduje Evropská komise digitální pokrok členských států EU prostřednictvím indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI)^[1]. V souladu s politickým programem digitální dekády 2030 je od roku 2023 je index DESI začleněn do zprávy o stavu digitální dekády a používá se ke sledování pokroku při plnění digitálních cílů EU.

Provedeme-li srovnání vybraných ukazatelů DESI (s vazbou na RIS3 strategii) u ČR a u silných inovátorů EU^[2], pak platí, že analýzu velkých dat využívá v ČR 9,1 % podniků. Tato hodnota je poměrně hluboko pod průměrem EU (14,2 % podniků) a na pomyslném srovnávacím žebříčku mezi silnými inovátory EU se ČR nachází na třetím místě od konce (viz Dashboard D2).

^[1] Odkaz: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/desi

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Umělá inteligence^[1] (anglicky Artificial Intelligence, zkratka AI) jsou stroje, programy a systémy vytvořené za účelem efektivního provádění úkolů a usnadnění lidské práce. AI napodobuje funkci lidské inteligence a má potenciál se dále učit. Umožňuje strojům samostatně přemýšlet a rozhodovat. Využívá se např. k předpovídání vývoje událostí, v automatizaci procesů, při řízení podniků.

The Digital Economy and Society Index (DESI)

Od roku 2014 sleduje Evropská komise digitální pokrok členských států EU prostřednictvím indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI)^[2]. V souladu s politickým programem digitální dekády 2030 je od roku 2023 je index DESI začleněn do zprávy o stavu digitální dekády a používá se ke sledování pokroku při plnění digitálních cílů EU.

Provedeme-li srovnání vybraných ukazatelů DESI (s vazbou na RIS3 strategii) u ČR a u silných inovátorů EU^[3], pak platí, že AI technologie využívá v ČR alespoň 4,5 % podniků, což je hluboce pod průměrem států EU (7,9 %), přičemž na pomyslném srovnávacím žebříčku mezi silnými inovátory EU se ČR nachází na předposledním místě (viz Dashboard D1).

^[1] Odkaz: https://www.czso.cz/documents/10180/191186455/06100423.pdf/879a3104-e54c-4f4e-b768-b0bd057ac006?version=1.3

^[2] Odkaz: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/desi

^[3] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR. 

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Souhrnná publikace: „Informační společnost v číslech“ se snaží přinést čtenářům v přehledné formě základní informace o rozvoji informační a digitální společnosti v České republice a v zemích EU prostřednictvím nejnovějších oficiálních statistických čísel o rozšíření a způsobu používání internetu a dalších informačních a komunikačních technologií (ICT) v jednotlivých oblastech společnosti. V rámci sledovaného indikátoru se zaměřujeme na oblast internetové bezpečnosti s ohledem na poskytování osobních údajů. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Při sledování chování v populaci z hlediska internetové bezpečnosti (žádost o vymazání osobních údajů na internetu) je patrné, že o něco bezpečněji se v této oblasti chovají muži než ženy. Velký vliv na bezpečnost má věk osob a jejich vzdělání. Obecně platí, že čím starší občané jsou, tím rizikověji se na internetu chovají. Stejně tak platí, že rizikovější chování klesá se stupněm dosaženého vzdělání. Podrobnější informace je možné sledovat na přiloženém dashboardu.

Indikátor Celkové emise skleníkových plynů představuje celkové množství všech skleníkových plynů vypuštěných do atmosféry (bez zahrnutí LULUCF^[1] a se zahrnutím nepřímých emisí CO₂). Emise skleníkových plynů mají za následek skleníkový efekt, který vede k oteplování planety. Největší podíl na emisích má oxid uhličitý (CO₂), který k oteplování planety přispívá cca ze 70 %^[2]. Dalším důležitým skleníkovým plynem je i metan (CH₄). Mezi další významnější skleníkové plyny patří např. i oxid dusný (N₂O) a další fluorované plyny. Data jsou uvedena v jednotce Mt ekvivalentu CO₂. Jednotka CO₂ekv. vyjadřuje úhrnné množství více skleníkových plynů přepočtených na ekvivalentní množství CO₂. Při zvolené jednotce Mt CO₂ekv., se emise některých skleníkových plynů značně blíží nule.

Podíváme-li se na vývoj celkových emisí skleníkových plynů v horizontu od roku 2016 do roku 2021 (viz Dashboard D1, Graf G1), došlo k poklesu z 130,25 Mt CO₂ekv. na 119,04 Mt CO₂ekv., což je o cca 9 %. Ke znatelnějšímu meziročnímu poklesu celkových emisí dochází v roce 2020 (113,72 Mt CO₂ekv.), což je způsobené pravděpodobně vlivem celosvětové pandemie. Za sledované období je pak trend celkových emisí klesající.

Nejvýznamnějším antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý (viz Dashboard D1, Graf G2). Emise CO₂ pocházejí zejména ze spalování fosilních paliv, rozkladu uhličitanů při výrobě cementu, vápna, skla atd. V ČR k emisím oxidu uhličitého ze spalovacích procesů přispívají nejvíce tuhá paliva^[3]. V roce 2016 byl celkový úhrn emisí CO₂ bez LULUCF 106,66 Mt CO₂ekv., v roce 2021 pak 96,67 Mt CO₂ekv., což znamená pokles o cca 10 %. Pokles je způsoben především poklesem v odvětvích energetiky díky zavádění nových technologií apod.

Více informací o emisích skleníkových plynů zle nalézt na webu Fakta o klimatu nebo na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.

Celkové roční emise jednotlivých států EU a jejich přepočet na obyvatele naleznete zde. 

Emise skleníkových plynů v EU podle sektorů naleznete zde. 

Indikátor Podíl OZE na výrobě elektřiny brutto představuje podíl celkového množství elektřiny vyrobené obnovitelnými zdroji na celkové výrobě elektřiny za daný rok ve svorkách generátoru^[1]. Tedy nezahrnuje vlastní spotřebu na výrobu elektřiny. V roce 2022 se v ČR dle Roční zprávy o provozu elektrizační soustavy ČR za rok 2022, kterou vydal Energetický regulační úřad (ERÚ), vyrobilo celkem 84 503,10 GWh elektřiny. Hlavním zdrojem elektřiny je v ČR stále hnědé uhlí (41 %), dalším výrazným producentem elektřiny jsou pak jaderné elektrárny Temelín a Dukovany (37 %), dále pak obnovitelné zdroje (12 %), zemní plyn (5 %), černé uhlí (3 %), přečerpávací (1 %) a ostatní plyny (1 %).

Podíváme-li se na vývoj podílu OZE na celkové výrobě elektřiny brutto (viz Dashboard D1, Graf G1), vidíme, že v roce 2016 se obnovitelné zdroje energie podílely na výrobě elektřiny 11,3 %, v roce 2022 pak tento podíl tvoří 12,4 %, tedy jde o nárůst 1,1 %. Za sledované období je vývoj podílu spíše stagnující.

Z hlediska podílu jednotlivých OZE na celkové výrobě elektřiny z OZE brutto (viz Dashboard D1, Graf G2) byla v roce 2022 nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem biomasa (25,5 %), dále bioplyn (25,1 %), fotovoltaika (22,0 %), vodní energie (20,1 %), větrná energie (6,1 %) a biologicky rozložitelný komunální odpad BRKO (1,2 %). Oproti roku 2016 stoupl podíl biomasy na výrobě elektřiny z OZE z 22,0 % na 25,5 %, tedy o 3,5 %. Bioplyn se v roce 2016 podílel na výrobě z OZE celkem 27,7 %, takže došlo k poklesu o 2,6 %. Podíl fotovoltaiky pak klesl o 0,7 % a vodní energie o 1,2 %. Naopak nárůst zaznamenal podíl větrné energie, a to o 0,8 % a BRKO o 0,2 %.

Více informací o podílu zdrojů na výrobě elektřiny v EU a ve Spojeném království zde.                                                                                                                                       

Informace o tom, jak probíhá výroba a prodej elektřiny v EU také k dispozici zde.

Roční zpráva o provozu elektrizační soustavy České republiky pro rok 2022 k dispozici zde.

Indikátor Produkce odpadů představuje celkový objem vlastní produkce odpadů v České republice, včetně produkce sekundárního odpadu (odpad ze zpracování odpadu)¹.

Celková produkce odpadů dosáhla v roce 2022 hodnoty 39,2 mil. tun meziročně tedy došlo k poklesu o cca 0,3 %. Podíváme-li se na celkovou produkci odpadů v horizontu od roku 2017 do roku 2022 (viz Dashboard D1, Graf G1), došlo k nárůstu z 34,7 mil. t na 39,2 mil. t, což je nárůst o přibližně 13 %. Za sledované období je trend produkce odpadu mírně rostoucí. K nejznatelnějšímu skoku hodnot došlo mezi lety 2017 a 2018, kdy byl zaznamenán meziroční nárůst produkce o přibližně 10 %.

Pokud se podíváme na podíl za sekce CZ-NACE na celkové produkci odpadů (viz Dashboard D1, Graf G2), tak vidíme, že stabilně největší podíl odpadů připadá na sekci Stavebnictví (v průměru 42 %). Další důležitou sekcí je Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení. Zde se podíl pohybuje průměrně kolem 16 %. U této sekce je třeba zmínit, že více než 70 % zde tvoří odpady produkované obcemi, tedy i odpady komunální. V průměru nad 10 % se pak pohybuje i odpad za sekce Zpracovatelský průmysl a Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi.

Více o celkové produkci odpadů v České republice v roce 2022 naleznete zde.

Mezinárodní srovnání produkce odpadů v rámci EU naleznete zde.

Složený index měří výkon podle 114 dílčích indikátorů, které dle WEF ovlivňují konkurenceschopnost ekonomiky. Skóre zemí je založeno především na kvantitativních zjištěních od mezinárodně uznávaných agentur (Mezinárodní měnový fond, Světová zdravotnická organizace apod.) s přidáním kvalitativních hodnocení od ekonomických a sociálních specialistů.

V roce 2019 dosahuje index konkurenceschopnosti pro ČR^[1] hodnoty 71, což ji řadí na 32. místo z celkových 141 hodnocených zemí. ČR se tak umístila v porovnání se silnými inovátory EU^[2] za Rakouskem a Irskem (21. resp. 24. místo) a Francie je pak významně před ČR (15. místo). Celkově oproti roku 2018 si ČR v žebříčku GCI pohoršila o 3 místa.

Podle hodnocení WEF lze za „slabší“ místa v ČR považovat následující oblasti: 

• 7. pilíř: Tržní prostředí (55 místo) – index hodnotí do jaké míry země poskytuje rovné podmínky pro účast společností na jejích trzích. Posuzuje se otevřenost vůči zahraničním firmám a míry narušení tržních podmínek.
• 8. pilíř: Pracovní trh (48 místo) – index hodnotí flexibilitu trhu práce (využívání a reorganizace lidských zdrojů, práce s talenty).
• 5. pilíř: Zdravá populace (48 místo) – index hodnotí očekávanou střední délku života, průměrný počet let, po které může jedinec očekávat, že bude žít v dobrém zdravotním stavu (Healthy Life Expectancy, zkr. HALE).
• 9. pilíř: Finanční systém (47 místo) – index hodnotí zejména stabilitu finančního systému a dostupnost úvěrových, kapitálových, dluhových, pojišťovacích a jiných finančních produktů.

Naopak lépe je na tom ČR podle WEF v následujících oblastech:

• 4. pilíř: Makroekonomická stabilita (1 místo) – posuzuje se úroveň inflace a udržitelnost fiskální politiky.
• 2. pilíř: Infrastruktura (20 místo) – index hodnotí kvalitu a rozšíření dopravní infrastruktury (silnice, železnice, vodní a letecká doprava) a infrastruktury veřejných služeb.

Srovnáme-li umístění ČR a výše zmíněných silných inovátorů EU podle žebříčku GCI 2019 (viz Graf V01), pak platí, že ČR v oblastech zaměřených na tržní prostředí, pracovní trh, zdravou populaci a na finanční systém významně zaostává za Rakouskem a Irskem.

Hrubá přidaná hodnota (HPH) představuje nově vytvořenou hodnotu, kterou získávají institucionální jednotky z používání svých výrobních kapacit. Je stanovena jako rozdíl mezi celkovou produkcí, oceněnou v základních cenách a mezi-spotřebou, oceněnou v kupních cenách. Počítá se za odvětví nebo za institucionální sektory / sub-sektory. Souhrn hrubé přidané hodnoty za všechna odvětví v národním hospodářství nebo za všechny institucionální sektory /sub-sektory plus čisté daně z produktů představuje hrubý domácí produkt. Odkaz na zdroj zde.

Pokud se zaměříme na HPH v ČR (viz Dashboard D1), došlo mezi roky 2016 a 2021 k nárůstu tohoto ukazatele o cca 24 %, což lze považovat za pozitivní. Nejvyšší míru HPH vykazují sektory Průmysl, těžba a dobývání (NACE skupiny B+C+D+E), Obchod, doprava, ubytování a pohostinství (NACE skupiny G+H+I) a Veřejná správa a obrana, vzdělávání, zdravotní a sociální péče (NACE skupiny O+P+Q). Podle dat z monitoringu Národní RIS3 strategie za období 2015-2023 platí, že nejvíce v operačních programech podpořenými aplikačními odvětvími RIS3 byly Digitální ekonomika a digitální obsah (NACE skupiny G+J+M+N) a Strojírenství-mechatronika (NACE skupina C). Lze tedy konstatovat, že výzkum realizovaný v rámci Národní RIS3 strategie je realizován v sektorech C – Zpracovatelský průmysl, G – Velkoobchod a maloobchod, J – Informační a komunikační činnosti, které vykazují vysokou hrubou přidanou hodnotou (HPH).

Pokud provedeme srovnání hodnot HPH (Hrubá přidaná hodnota) pro jednotlivé sektory na počet zaměstnanců jednotlivých sektorů uvedených v databázi regionálních účtů, získáme pro dotčené sektory přehled o podílech HPH na příslušné zaměstnance (viz Graf V03). Zjistíme, že zdaleka nejvyšší míru HPH na zaměstnance vykazuje sektor zaměřený na Činnosti v oblasti nemovitostí. Tato sekce zahrnuje činnosti pronajímatelů, agentů nebo makléřů v jedné nebo v několika následujících činnostech: prodej nebo nákup nemovitostí, pronájem nemovitostí, poskytování ostatních služeb v souvislosti s nemovitostmi, např. oceňování nemovitostí nebo vykonávání činností agentů podmíněných smluv o nemovitostech. Činnosti v této sekci mohou být prováděny s vlastním nebo pronajatým majetkem a mohou být vykonávány za úplatu nebo na smluvním základě. Sekce zahrnuje také stavební práce spojené s údržbou vlastních nebo pronajatých objektů. Do této sekce patří také činnosti správců majetku. Je velmi pravděpodobné, že vysoké HPH na zaměstnance v tomto sektoru je dáno jeho specifickým zaměřením. Z pohledu oblasti aplikovaného VaVaI se jeví tento sektor jako irelevantní. Odkaz na zdroj zde.

Pokud se zaměříme na HPH/zaměstnance v ČR (viz Graf V03), došlo mezi roky 2016 a 2021 k nárůstu tohoto ukazatele o cca 26 %, což lze považovat za pozitivní. Nejvyšší míru HPH/zaměstnance vykazují sektory Činnosti v oblasti nemovitostí (NACE skupiny L), Peněžnictví a pojišťovnictví (NACE skupiny K), Informační a komunikační činnosti (NACE skupiny J) a Průmysl, těžba a dobývání (NACE skupiny B+C+D+E). Podle dat z monitoringu Národní RIS3 strategie za období 2015-2023 platí, že nejvíce v operačních programech podpořenými aplikačními odvětvími RIS3 byly Digitální ekonomika a digitální obsah (NACE skupiny G+J+M+N) a Strojírenství-mechatronika (NACE skupina C). Lze tedy konstatovat, že výzkum realizovaný v rámci Národní RIS3 strategie je realizován v sektorech, které vykazují vysokou hrubou přidanou hodnotou na zaměstnance.

Podívejme se ještě podrobněji na míru HPH/zaměstnance podle sektorů v jednotlivých krajích ČR (viz Graf V03). Z grafu vyplývá, že dlouhodobě zdaleka nejvyšší hodnotu HPH/zaměstnance vykazuje Hlavní město Praha, následováno s velkým odstupem Středočeským a Jihomoravským krajem.

Podle hodnocení inovativní výkonnosti v rámci EU pro Regiony soudržnosti ČR (viz Graf K01) platí, že region Praha je z pohledu EK hodnocena jako jediný region soudržnosti v ČR náležející mezi inovátory lídry. Popsaná skutečnost by mohla implikovat možnost, že pokud by ve více regionech soudržnosti (krajích) ČR dosahovala hodnota HPH/zaměstnance vyšších hodnot, Česká republika by se mohla minimálně více přiblížit ke skupině silných inovátorů EU.

V návaznosti na rozdělení odvětví zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti^[1] vypracoval Český statistický úřad alternativní rozdělení výrobků zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti. Při konstrukci rozdělení vycházel z mezinárodní Klasifikace produkce (CPA). V souladu s převažující ekonomickou činností dle Klasifikace ekonomických činností CZ-NACE lze podniky zpracovatelského průmyslu členit na odvětví s vysokou technologickou náročností (high-tech), středně vysokou technologickou náročností (medium high-tech), středně nízkou technologickou náročností (medium low-tech) a nízkou technologickou náročností (low-tech).

Podíváme-li se na celkový vývoz high-tech zboží (vývoz HT) z České republiky, pak mezi lety 2016-2022 dochází k trvalému nárůstu (viz Dashboard V04). Výjimkou je rok 2021, kdy dochází k mírnému poklesu způsobenému pravděpodobně vlivem celosvětové pandemie (Covid19). Co se týká podílu vývozu HT na celkovém vývozu zboží z ČR, platí, že tento ukazatel vykazuje pozvolný a trvalý nárůst (mezi lety 2016 a 2020 činilo navýšení 5,6 procentního bodu). V letech 2021 a 2022 však dochází k poměrně významnému propadu (v roce 2022 klesla hodnota podílu na úroveň roku 2019). Nicméně se zdá, že se situace vrací k normálu, k předchozímu trendu postupného navyšování. 

Provedeme-li srovnání vývozu HT z ČR a vývozu HT z EU zjistíme, že se v rámci vývozu HT navíc oproti ČR v EU dlouhodobě jeví jako perspektivní také high-tech produkty ve Farmacii a Letecké technice. Výše popsaná skutečnost by mohla naznačovat, že pokud by se aplikovaný výzkum v ČR více zaměřil na výše uvedené high-tech produkty, mohla by se Česká republika více přiblížit ke skupině silných inovátorů EU. Srovnáme-li vývoz HT z EU u ČR a u silných inovátorů EU^[2], pak platí, že předním vývozcem HT je Německo. Česká republika se v tomto srovnání nachází spíše v průměru mezi Irskem, které se ovšem stále více od ČR vzdaluje, a Rakouskem, které je jen těsně pod vývozem HT z ČR.

V návaznosti na rozdělení odvětví zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti^[1] vypracoval Český statistický úřad rozdělení výrobků zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti. Při konstrukci určení high-tech zboží vycházel ČSÚ z mezinárodní Klasifikace produkce (CPA), která rozděluje zboží dle technologické náročnosti výrobků zpracovatelského průmyslu. Další mezinárodní klasifikací, kterou ČSÚ používá, je Standardní mezinárodní obchodní klasifikace (SITIC), kde k určení high-tech výrobků přebírá klasifikaci Eurostatu. V této souvislosti lze též v souladu s převažující ekonomickou činností dle Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE) členit podniky zpracovatelského průmyslu na odvětví s vysokou technologickou náročností (high-tech), středně vysokou technologickou náročností (medium high-tech), středně nízkou technologickou náročností (medium low-tech) a nízkou technologickou náročností (low-tech).

Pokud se zaměříme na dovoz high-tech zboží do ČR (viz Dashboard D1, Graf G1), platí, že obdobně jako u vývozu high-tech zboží z ČR se dlouhodobě jako nejperspektivnější produkty Zpracovatelského průmyslu jeví Elektronika a telekomunikace a Výpočetní technika, tedy (NACE 261 až 264 a 268).

Provedeme-li srovnání dovozu high-tech zboží do ČR a dovozu high-tech zboží do EU (srovnej Dashboard D1, Grafy G1 a G2), stejně jako u vývozu high-tech zboží z ČR zjistíme, že se v rámci Zpracovatelského průmyslu navíc oproti ČR v EU dlouhodobě jeví jako perspektivní také dovoz high-tech produktů ve Farmacii (NACE oddíl 21).

Srovnáme-li dovoz high-tech zboží do EU u ČR a u silných inovátorů EU^[2], pak opět jako u vývozu high-tech zboží z EU platí, že předními dovozci jsou Německo a Francie a ČR se nachází v průměru mezi Irskem a Rakouskem (viz Dashboard D1, Graf G3).

Globální inovační index (GII) zveřejňuje Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO), specializovaná agentura Organizace spojených národů. Vzhledem k tomu, že inovace jsou klíčovou hnací silou hospodářského rozvoje, GII si klade za cíl poskytnout analýza a hodnocení inovací odkazující na přibližně 130 světových ekonomik.

GII představuje žebříček inovačních schopností a výsledků světových ekonomik. Měří inovace založené na kritériích, která zahrnují 1. Instituce, 2. Lidský kapitál a výzkum, 3. Infrastrukturu, 4. Propracovanost trhu, 5. Obchodní dovednosti, 6. Transfer znalostí a technologických dovedností a 7. Kreativní výstupy. GII má dva dílčí indexy: dílčí index Innovation Input Sub-Index a Innovation Output Sub-Index. Dále pak sedm pilířů, z nichž každý se skládá z dalších dílčích částí.^[1]

GII řadí světové ekonomiky podle jejich inovačních schopností. Jeho cílem je zachytit vícerozměrné aspekty inovací. Česká republika je na 31. místě mezi 132 světovými ekonomikami monitorovanými v GII 2023.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2], pak podle žebříčku GII 2023 (viz Dashboard V06) platí, že kromě oblastí 2. Lidský kapitál a výzkum, 3. Infrastruktura a 6. Transferu znalostí a technologických dovedností, kde dosahuje průměrných hodnot, se ve zbylých monitorovaných oblastech ČR ocitá až na konečných příčkách pomyslného žebříčku. Pokud srovnáme roky 2022 a 2023 tak platí, že v žádné oblasti nedošlo k meziroční výrazné změně.

Od roku 2014 sleduje Evropská komise digitální pokrok členských států EU prostřednictvím indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI)^[1]. V souladu s politickým programem digitální dekády 2030 je od roku 2023 je index DESI začleněn do zprávy o stavu digitální dekády a používá se ke sledování pokroku při plnění digitálních cílů EU.

Podle závěrů DESI 2023 má Česká republika ambici stát se klíčovým hráčem v oblasti vyspělých technologií, jako jsou kvantové technologie a mikročipy. Důraz je kladen také na podporu základních i pokročilých digitálních dovedností. Z hlediska digitalizace podnikání a konektivity však ČR zaostává, české podniky se stále potýkají s problémy s náborem ICT odborníků a s plným využitím digitalizace. Pokrok dále brzdí nedostatečné pokrytí pevných sítí s velmi vysokou kapacitou, zejména ve venkovských oblastech.

Provedeme-li srovnání vybraných ukazatelů DESI (s vazbou na RIS3 strategii) u ČR a u silných inovátorů EU^[2] (viz Dashboard V07), pak platí, že alespoň základní úrovní digitální intenzity dosahuje 68 % malých a středních podniků (MSP), což odpovídá průměru států EU i průměru silných inovátorů EU. Velmi dobře jsou na tom MSP v ČR v oblasti elektronického podnikání, kdy obrat z elektronického obchodování dosahuje u MSP hodnoty 17,2 % MSP a elektronický prodej do jiných zemí EU provádí 11,2 % MSP (u obou ukazatelů vykazují české MSP druhé nejvyšší hodnoty mezi silnými inovátory EU). Pokud se zaměříme na ukazatel, který sleduje procento jednotlivců, kteří v posledních 12 měsících použili internet k interakci s orgány veřejné moci (oblast e-Government), pak s hodnotou 86 % patří ČR sice do průměru silných inovátorů EU, nicméně tato hodnota je významně nad průměrem EU, kdy tato hodnota dosahuje 74 %.

Ve vazbě na monitoring aktivit Národní RIS3 strategie jsou ukazatele indexu DESI sledovány i u následujících kontextových indikátorů:

^[3] Předběžný plánovaný termín oznámený každoročně na stránkách Evropské komise.

Evropský srovnávací inovační rámec (EIS), který každoročně zveřejňuje EK, poskytuje srovnávací analýzu inovačního potenciálu, zejména v zemích EU. Posuzuje relativní silné a slabé stránky národních inovačních systémů a pomáhá zemím identifikovat oblasti, které musí řešit. Inovační výkon se měří pomocí složeného indikátoru, souhrnného inovačního indexu (EIS), který shrnuje řady různých ukazatelů. EIS se rozděluje do deseti hlavních okruhů popisujících čtyři hlavní oblasti: rámcové podmínky pro inovace, financování inovací, inovační aktivity a dopady inovací. Celkem je zachyceno a vyhodnoceno 27 základních parametrů.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

EIS 2023 hodnotí Českou republiku na 14. místě jako mírného inovátora (viz Dashboard V08_01) s výkonem na úrovni 94,7 % průměru EU, přičemž inovační potenciál ČR stále roste a blíží se průměru EU a inovačnímu potenciálu silných inovátorů EU. 

Výkonnost ČR za průměrem EU stále zaostává v oblasti atraktivity výzkumného systému a v oblasti zaměřené na firemní investice do výzkumu a vývoje. Nejslabšími místy se jeví oblast duševního vlastnictví (indikátor patentové přihlášky PCT představuje počet mezinárodních patentových přihlášek podaných u Evropského patentového úřadu (EPO)), oblast citovanosti odborných publikací (indikátor vědecké publikace mezi 10 % nejcitovanějších publikací na světě je procentě vztažen na celkový počet vědeckých publikací v zemi), job-to-job mobilita pracovníků ve vědeckých a technických profesích (zahrnuje obyvatelstvo v produktivním věku 25–64 let a je definována jako pohyb jednotlivců mezi jedním zaměstnáním a druhým z jednoho roku do druhého), nízký počet obyvatel ČR s dosaženým terciárním vzděláním a vládní podpora podnikatelského výzkumu a vývoje.

Celkové výdaje na VaV v daném státě jsou statisticky sledovány pomocí ukazatele tzv. hrubých domácích vnitřních výdajů na VaV, který je označován anglickou zkratkou GERD^[1] (Gross Domestic Expenditure on R&D). Tento ukazatel zahrnuje veškeré neinvestiční a investiční výdaje vynaložené ve sledovaném roce na VaV prováděný na území daného státu, a to bez ohledu na zdroj a způsob jejich financování. Tyto výdaje lze vyjádřit buď v běžných (nominálních) cenách zachycujících aktuální ceny zboží a služeb v daném roce, nebo v reálných (stálých) cenách, které eliminují inflační znehodnocení.

Výdaje GERD v rozdělení podle sektorů (viz Graf V09) ukazují, že zdaleka nejvíce je v ČR podporován podnikatelský sektor, přičemž pozitivní skutečností je, tyto výdaje vykazují v čase stálý nárůst.

Pokud se na výdaje GERD podíváme z pohledu zdrojů jejich financování (viz Graf V09), pak největším zdrojem podpory v ČR jsou podnikové finance, přičemž pozitivní skutečností opět je, tato podpora vykazuje v čase také stálý nárůst.

Celkové výdaje na VaV (GERD) se pro mezinárodní srovnání nejčastěji poměřují k HDP (viz Dashboard D1, Graf 1). Tento poměrový ukazatel se nazývá: „Intenzita VaV“ ^[1] a patří do skupiny základních strukturálních ukazatelů hodnotících postup plnění cílů Lisabonské strategie v jednotlivých zemích EU. Intenzita VaV byla zařazena i mezi ukazatele k hodnocení realizace strategie Evropa 2020. Kromě celkových výdajů na VaV se ve vztahu k HDP publikují i údaje za výdaje na VaV v jednotlivých sektorech provádění nebo za jednotlivé zdroje (sektory) financování VaV činnosti.

Srovnáme-li intenzitu VaV v České republice a u silných inovátorů EU^[2] (viz Dashboard D1, Graf G2) platí, že ČR se v roce 2021 s hodnotou 2,00 % nachází v průměru mezi Rakouskem (3,19 %) a Německem (3,13 %) na jedné straně, Lucemburskem (1,02 %) a Kyprem (0,87 %) na straně druhé. I když Česká republika patří v oblasti intenzity VaV (výdaje GERD) mezi průměrné státy, není tato skutečnost indikátorem toho, že by i za těchto podmínek nemohla náležet mezi silné inovátory EU.